9000 km, 1 měsíc, 3 země, 0 nocí v hotelu a 1 pytel granulí

aneb jak jsme se psem a v dodávce projeli kus Evropy.

V srpnu jsme se vydali na měsíční cestu dodávkou a projeli kus Španělska, Portugalska a Francie. Spali jsme v naší dodávce jenom v přírodě, vařili si sami a celé dobrodružství absolvovali s naším chlupáčem. Spousta lidí se nás na cestu ptala, tak jsme sepsali článek o tom, co a jak 🙂

 

Plán cesty a přípravy předem

My obecně nejsme moc na plánování, takže plán cesty obsahoval jen dva body, a to návštěvu kamarádů na severu Španělska a kamarádů v Lisabonu v Portugalsku. Nic dalšího jsme neplánovali – jídlo jsme nakoupili den předem, pojištění jsme nedělali, dodávka byla hotová už z červnové cesty do Chorvatska. Zákazníky jsme upozornili nějakou dobu dopředu, že budeme pryč, vyexpedovali objednávky a dokonce vyrazili o dva dny dřív, než jsme původně mysleli. Jezdili jsme s aplikací Waze, skvěle plánuje trasu s ohledem na provoz a zácpy.

Dodávka

Máme krátkou verzi T4, je asi 20 let stará a jezdí suprově. Vevnitř máme jen dvě sedačky vepředu, vzadu vestavbu s postelí a na boku skříňku na oblečení, vše jen cca do poloviny výšky, pod postelí je tak úložný prostor, kde věci skladujeme podle zařazení (kuchyň, hygiena, granule pro psa atd.) v IKEA plastových bednách. Přední část postele je sklopná, takže mezi postelí a sedačkami je dost prostoru pro psa za jízdy – tento prostor je oddělený sundávací sítí, aby pes při případné nehodě nepřeletěl dopředu. Na všech oknech jsou garnýžky se závěsky, na posteli máme futon na míru (kvůli atypickému tvaru postele), na ničem jiném než na futonu už nás nebaví spát. Postel je úplně dostačující pro 2 lidi (někdy i se psem :)), a to má Tom dva metry.

Co jsme sbalili

My toho nepotřebujeme moc ani doma, navíc bylo léto, takže o to méně oblečení je třeba. Brali jsme jen minimum – ručníky, jedny plavky, asi tři mikiny, kraťasy, dlouhé kalhoty, hodně triček a Veru hodně šatů. Z bot tenisky a sandály, Veru žabky, ve kterých strávila celou dovolenou. A pak hodně spodního prádla a několik párů ponožek. Ani jednou jsme nemuseli prát. Pak nějakou drogerii, krom základní osobní hygieny už nic, jen toaleťák.

V posteli máme klasické peřiny, nikoliv spacáky (na léto ideál, na chladnější počasí to spacáky chce), přes den jsme přes postel přehodili přehoz, abychom z toho neměli úplné pískoviště, když se tam Nanuk chodíval prospat.

Z kuchyně jsme brali jeden rendlík (fakt nám jeden stačil), příbory, dva plecháčky, nůž, naše dřevěné misky, plus jsme koupili úžasný plynový dvouplotýnkový vařič v Decathlonu. Na tom je super to, že Decathlony jsou na jihu na každém rohu, takže když vám dojde bomba, natuty seženete náhradní. Někde cestou jsme pak koupili ledničku do zapalovače v autě, která nám chladila některé potraviny a taky víno samozřejmě…

Pak jsme brali elektroniku – foťák a počítač, kam jsme si stáhli filmy. Doporučujeme si taky stáhnout hodně hudby na cesty, ale opravdu hodně, ať se vám brzo neohraje, při tolika tisících kilometrů to je raz dva 🙂 Mobily jsme nabíjeli jen kabelem ze zapalovače v autě, počítače jsme nabíjeli jednou za pár dní v McDonaldech u dálnic, kde jsme si mezitím dali čaj :), výhodou byla wifina, kde se většinou daly stáhnout i nějaké filmy (někde je to ale blokované). Na příště už máme koupený velký akumulátor, který nabije počítač asi 20x a strčíte do něj i cokoli dalšího (varnou konvici apod.), vyplatí se asi větším cestovatelům (koupeno na Alze za asi 8 tis), takže budem ještě více nezávislejší. Internetové připojení na maily a práci jsme si dělali přes data na mobilu jako hotspot.

Na sezení jsme měli skládací stolek a dvě rybářské židle, dvě deky a brali jsme i nějaké deskovky a karty.
A pak je důležitá hotovost, ve Španělsku, Portugalsku i Francii fungují naše karty (a to jsme měli Visu i Mastercard) jen tak v 50 % případů, takže když nemáte cash, neprojedete ani mýtnou bránou nebo nezaplatíte benzín. Měli jsme dostatek z ČR, takže jsme směnárnu ani bankomat nepoužili. Jsou fajn papírovky, ale taky dost drobných právě na mýtné brány.

Co jsme jedli

Nakoupili jsme na cestu hotová vege jídla v pytlíku z DMka (výborná!!), která se dají ohřát jen ponořením pytlíku do teplé vody, ale vždycky jsme je jedli za studena. Pak krekry a pufované chlebíčky a spoustu vege pomazánek, nějaké sušenky, oříšky, musli a rostlinná mlíka v krabici, víceméně všechno z DMka. Z domu jsme brali olej, balsamico ocet, nějaké koření, kafe, cukr a sůl. Během cesty jsme dokupovali čerstvou zeleninu a ovoce v místních obchodech, v restauraci jsme se stavili asi dvakrát. Moc jsme nevařili, spíš jsme si dělali saláty, čerstvý chleba namáčeli do olivového oleje, občas jsme koupili nějaké pomazánky nebo hotová jídla v pytlíku a v konzervě, v těch větších supermarketech jich měli spoustu i ve vege variantě.
Ve Španělsku, Portugalsku i Francii jsme vypozorovali mnohem, ale opravdu mnohem menší koncentraci obchodů než u nás. Je známo, že u nás je snad největší koncentrace supermarketů na obyvatele v Evropě (stejně jako benzinek :)). V ČR potkáte Lidl, Penny market, Billu, Žabku nebo aspoň večerku s vietnamcem snad v každé menší vesnici, ne tak v jiných zemích, navíc jejich obchody (a to ani ty větší) nemívají otevřeno o víkendu, nebo jen dopoledne. Je tedy lepší nakoupit na více dní dopředu a jet do obchodu dřív, než vám dojde všechno jídlo. Obchody jsme hledali přes Waze nebo GoogleMaps, kde se zobrazuje i otvírací doba.

Pes a cestování

1. co jsme mu sbalili

Nanukovi jsme sbalili akorát pytel granulí, dvě misky, stopovačku (ale ani jednou jsme ji nepoužili), náhubek (taky jsme nepoužili), vodítko, pár kostí na zabavení, pamlsky, kleště na drápky, kartáč, pytlíky na bobky, europas. Na obojku má známku s vyraženým telefonem s mezinárodní předvolbou. No a pak létající talíř, nejoblíbenější hračka.

2. očkování a pojištění

Očkování má Nanuk jen to běžné základní plus tetanovku, chodíváme ke koním. Nic navíc jsme neřešili, dostal akorát po Chorvatsku spešl věc na srdečního červa, která myslím měla ještě stále působit.

3. samotné cestování

Jak jsme psali výše, tak Nanuk cestoval za sedačkami oddělený sítí, mohl si pohodlně lehnout a rozvalit se, na zemi měl deku a misku s vodou. Někdy seděl a přes síť koukal dopředu, někdy vykukoval z boku za oknem, místy hryzal klacek nebo hračku, ale povětšinou jen ležel a spal.
Zastavovali jsme vždycky, jak si řekl, odhadem to bylo tak každé 2-3 hodiny přes den (což vyhovovalo vlastně i nám), když jsme jeli přes noc, tak jen zřídka.
Cestování zvládá obecně skvěle, má to rád, nikdy nezvracel, vždycky ochotně nastupoval, i když byla horka – ta mu zdaleka nevadila tak, jak by se dalo čekat, a to byly letos opravdu tropické teploty, zvlášť na vyhřátých dálnicích. Nemáme v autě klimatizaci, takže jsme jezdili pomaleji a s otevřenými okýnky, chladil se dýcháním, ale nijak výrazně, prostě normální chování v horku. Sám dodržoval pitný režim 🙂 a když jsme věděli, že pojedeme celý den od rána do večera, odpoledne jsme sjeli z dálnice a vždycky se někde na pár hodin zastavili u jezera nebo rybníku vykoupat a zchladit (taková místa jsme taky hledali přes appku park4night, stačilo najít modrý flek na mapě nebo aspoň řeku a vždycky okolo byly parkovací spoty v přírodě).

4. co jsme museli řešit navíc kvůli psovi

Jediné, co jsme asi opravdu museli řešit navíc, jsou psí pláže. V Chorvatsku to bylo ještě leháro, bylo to snadné. Ve Španělsku, Portugalsku i Francii je to se psem podle všeho v pohodě i na nepsích plážích, ale jen mimo sezónu (tedy kromě července a srpna), tj. když nejsou pláže hlídané plavčíky a turistů je málo. My jeli v srpnu, takže jsme vždycky museli hledat psí pláž – buď jsme hledali na internetu a nebo se ptali místních po příjezdu na normální pláž, většinou poradili. Na nehlídaných plážích je to v pohodě, ale přes léto se jich opravdu většina hlídá. My ale nejsme moc plážoví, takže jsme takhle strávili jen pár dní a zbytek času se potulovali dál od moře.

5. nocování a poflakování

Nocovali jsme víceméně jen v přírodě na osamocených místech a většinou bylo teplo až horko, takže jsme nechávali pootevřené boční dveře a Nanuk byl přivázaný na vodítku k rukojeti u sedadla. Mohl tak dovnitř i ven, ale v 99% případů si vybíral venek. Když se něčeho bál, zalezl dovnitř, ale to se stalo jen dvakrát, jednou se bál koně a podruhé krávy, přičemž oba se o něj vůbec nezajímali a pásli se, tak holt vlezl dovnitř a pozoroval je, vždycky jsme se vzbudili (v horách ve Španělsku se krávy i koně pasou navolno se zvonem na krku). Pršelo nebo byla zima jen párkrát, až ke konci pod Pyrenejemi, popřípadě když byli komáři, tak jsme spali všichni vevnitř se zavřenými dveřmi. Kdybychom neměli psa, asi bychom spali zavření vždycky nebo většinou, přecijen by to bez psa byl jiný pocit skrz bezpečnost.

Přes den jsme ho nechávali navolno pobíhat okolo auta, nikdy se nevzdálil ani nechytal stopy, jako to dělává třeba doma, myslíme, že moc dobře věděl, že se každý den přesouváme, tak si nás hodně hlídal a držel se nás. Když se nám nechtělo ho hlídat, nebo padla tma a my chtěli koukat na film nebo něco hrát, tak jsme ho připli vodítkem k autu.

Jaký mělo cestování průběh

No jaký, na pohodu přece :)) Ráno jsme vstávali, když se nám chtělo, snídali jsme, když se nám chtělo, většinou s výhledem na moře, hory nebo lesy. Podle nálady jsme si udělali výlet, někam se přesunuli, jeli se vykoupat, hráli hry, sjeli nakoupit apod. Oheň jsme nedělali ani jednou, kvůli počasí a suchu to ani nešlo, nehledě na to v některých oblastech to bylo i dočasně zakázané.
Navečer byli na některých místech docela nepříjemní komáři, je důležité včas před setměním zavřít dodávku, aby se nedostali dovnitř.

Jak jsme hledali místa na spaní

Víceméně jedině přes appku Park4night, kterou můžeme všema deseti doporučit. Nocujeme výhradně na „stromečcích“, tedy místech v přírodě, která jsou ok pro free camping. Za celý měsíc se nám stalo jen párkrát, že na těchto místech už bylo po našem příjezdu moc aut (což jsou pro nás klidně dvě, tři), takže jsme se vydali dál, ale když bylo místo rozhlehlejší a auta byla daleko od sebe, tak jsme to neřešili. Místa, která jsme přes tuhle appku našli, byla až na výjimky naprosto nádherná, často se k nim jelo přes malé vesničky, často jsme vyhledávali místa u vody, abychom se my nebo Nanuk mohli vykoupat. Většina míst byla čistá, sem tam nějaké odpadky nebo na okrajích a ve křoví toaleťáky, ale nic hrozného. Nikdy nás z žádného místa nikdo nevyhnal, ani jsme neměli žádné jiné problémy.

Po pár zkušenostech jsme se snažili dojet na místo nocování vždycky aspoň dvě hodiny před setměním – abychom místo a hlavně cestu k němu omrkli za světla, jestli se tam cítíme dobře a jestli je cesta pro auto ok. A pak rezervu na dojetí k dalšímu místu, kdyby se nám tam třeba nelíbilo. Párkrát se nám stalo, že jsme hledali místo do noci, ale to bylo v oblastech, kde jich bylo málo, byly daleko od sebe a my neměli dostatečnou rezervu před setměním. A popravdě většina míst je potmě tak nějak víc strašidelná, zvlášť když vám pes začne vytrvale štěkat do tmy :D, takže jsme se sebrali a jeli klidně další půl hodinu na další místo, abychom byli spokojení.

Kolik nás to stálo

9000 km při spotřebě cca 8 l/100 km a ceně cca 32 Kč/l nafty vychází na nějakých 23 tis. Mýtné cca 3000 (cestou zpátky po jihu Francie jsme jezdili mimo placené úseky, ne kvůli šetření, ale kvůli poznávání krajiny a vesniček), jídlo včetně restaurací celkem asi 12000, památky jsme nenavštěvovali, takže vstupné žádné. Spotřeba dat přes mobily stoupla oproti normálu asi o 2 tis. Takže všehovšudy plus mínus 40 tis Kč. Což je na měsíční dovolenou pro dva lidi a psa docela fajn 🙂 Nijak jsme se nesnažili šetřit, ale i kdybychom chtěli, asi bychom ani nevěděli, za co bychom měli utrácet – benzín neošulíte, mýtné taky ne a na nakupování moc nejsme… Na závěr jsme jen nakoupili suvenýry pro kamarády a rodinu v podobě jedlých dárků (oleje, sýry, olivy, vína…) asi za 4000.

Co bychom udělali jinak?

Jediné, co nás napadá, jsou barely na vodu – vzali bychom několik velkých už z domu, abychom nemuseli po cestě kupovat obyčejné malé plastové v supermarketu (ale i to ve výsledku vlastně šlo..). Ve Španělsku i Portugalsku potkáte skoro v každé vesnici přírodní pramen s luxusní čistou a chutnou pitnou vodou, takže stačí mít barely a nemusíte vodu vůbec kupovat. Barelů jsme v supermarketu nakoupili asi 8 po 5 litrech, což nám stačilo s vařením, mytím zubů a pitím pro nás i pro psa asi na 2-3 dny, přičemž třetí den už bylo potřeba jet zase doplnit. Ve Francii ale žádné prameny takhle volně dostupné nebyly, takže jsme vodu kupovali – pro tenhle případ bychom příště vzali hadici a trychtýř, abychom mohli vodu čerpat z kohoutků na benzinkách – voda tam pitná byla, ale barel do umyvadla nedostanete.

Doporučení na závěr

Jestli vás cestování s dodávkou láká, nebojte se toho – jednoznačně si stáhněte appku Park4night a nic jiného vlastně nepotřebujete 🙂 My do toho šli po hlavě, není vůbec se čeho bát, jste pořád v Evropě. Něco jiného to může být na východě, tam se chystáme příště, tak nás můžete sledovat na Instagramu, třeba bude další příběh 🙂